Všechno začalo prázdnými knihami v šuflíku.

Když měla moje dcera první Vánoce, koupila jsem babičkám a dědům pod stromeček knihy vzpomínek. Krásné, tištěné, plné otázek a prázdných řádků na odpovědi.

A přidala jsem k nim jedno přání: tenhle dárek by dcera chtěla dostat zpátky, vyplněný, ke svým prvním narozeninám.

Nedostala.

Knihy zůstaly prázdné. Ležely v šuflíku. Psát dlouhé odpovědi rukou je těžké a snadno se to odkládá na potom.

Tehdy mi došlo, že vzpomínky nepočkají. A že vyprávět umí každý, i ten, kdo nerad píše. Stačí dobrá otázka a někdo, kdo poslouchá.

Proto vznikl Šuflík. Aby nebylo pozdě. Aby vzpomínky zůstaly. A aby v nich zůstal i hlas, který si žádná kniha sama nezapamatuje.

Erika Brtkovázakladatelka Šuflíku